Dík za článek.

Vím, že se v mladé generaci najde několik jedinců, jako jste vy a je to nanejvýš potěšitelné. Pracuji s hodně starými lidmi a tohle velmi potřebují, je vidět, že o té problematice něco víte. Pokud jsou ve svém domácím prostředí a rodina je občas navštíví, ještě to jde, ale v domovech seniorů, i přes všechny snahy aktivizačních pracovníků, kontakt s rodinou chybí.

Ale ať nejsme jen pesimisté. Pěkný příklad je jeden pán, co žil celý život v Austrálii, měl tam práci i rodinu. Když umístil svoji maminku v domově seniorů u nás na Moravě, tak se přestěhoval z jiného kontinentu, aby jí mohl navštěvovat. Říká: ona nás vychovala, a bylo nás šest, my aspoň takto jí to vracíme, to je to nejmenší, co můžeme udělat. Přál bych vám vidět její rozsvícené oči, když ten postarší pán, její synek, přijede. A věřte, nevynechá jedinou příležitost, aby takto činil.

I když jak které. Pokud mají děti a dobře je vychovali, pak to nemusí být až tak, jak u mnohých to bývá. A jinak, zkušenosti jsou nepřenosné. Až čas teprve poznat může dát

Ano i na výchově záleží. Bohužel hektická doba výchovu potlačila do pozadí.

Chtěl bych se podělit  své postřehy. Senioři (možná i vlivem předchozí samoty) jsou dosti upnutí na televizi a počítače. Tak se vám například stane, že když přijdete navečer ( kdy jindy máte čas když jste v zaměstnání), tak se s vámi nechtějí bavit, protože "za chvíli začíná Ulice". V lepším případě dělají, že s vámi hovoří, ale po očku pokukují po televizi. Po sedmé hodině večerní mají možnost telefonovat zdarma, tak telefonují s kamarádkami třeba hodinu. V neděli dopoledne jsou všichni doma, tak jsou na Skypu, nebo hrají pasiáns na počítači. Již se také pomalu počítám mezi seniory, ale tento trend jsem vypozoroval i u svých známých.   Tím v žádném případě nechci říct, že senioři nejsou samy a mladí by se jim nemohli více věnovat. Dříve to bylo trochu jinak, generace žili pohromadě a společně sdíleli radosti i starosti. Nechci se seniorů dotknout, mám mezi nimi výborné přátele, ale někdy mi připadá, že si lépe pohovoří se sousedkou o tom co bylo včera v televizi, nebo v Blesku, než o tom co trápí a jaký život žijí jejich potomci.

Vim, ze to neni u nas vitano, kdyz se nekdo zmini, jak to funguje jinde, ale vim, ze v Kanade maji senoiori  fitness centra s bazenem a saunami, tady se to jmenuje recreational centre, tam mohou byt cely den, chodit z masiny na masinu, neni to casove omezene a to za zhruba 320.--$ na cely rok. Vidim je zvedat cinky, brisni tance, pilates, yogu a dole je kavarna, kde pak sedi a domlouvaji se, kam vyrazi.

dobře,  že jste to připomněl.

Dobře napsáno